Vlčí štěky - fanfikce ze světa Zaklínače

Kratičká povídka ze světa zaklínače přináší zajímavou vizi Ciri na její zaklínačské stezce. Ptáci tu přestali zpívat už dávno a o veverku či zajíce by člověk nezavadil ani kdyby chtěl. Cirilla to věděla a věděla i to, proč se zastavila zrovna tady. Jsou to jen dva dny, kdy se v Brugge doslechla o zakázce na monstrum, které žije právě zde.

Byla nikým a byla na to hrdá. Brala obyčejné žití jako požehnání - má co jíst, kde spát a s kým se milovat. Protože hrdinů jsou přece plné hřbitovy. Co otočí strážkyni Bjarce život vzhůru nohama? Malé panské město, rozlehlý les a jejich temná zákoutí, ve kterých se rozehraje hra nejen sil temných a pohádkových.

Studené kapky deště se v provazcích řítily k zemi, aby jako malé zvonky rozezněly zbroje mužů armády severu. Vojáci byli vyrovnáni v úhledných řadách. Z dálky připomínali obrovský ocelový stroj, prošpikovaný mořem rudých zástav, na kterých se divoce zmítala hrdá orlice.

Brokilon se může zdát jako nádherné místo. Tento les působí, jako nějaká prastará vzpomínka. Jako monument, co se tyčí jak vztyčený prst, připomínající, jaké to na světě bylo, než sem přišli lidé. Ano… Je to vskutku krásné místo. Ve vzduchu je zde cítit čistota přírody v její pravé a neupravené formě. Dříve na světě existovalo mnoho takových míst, činy člověka a zub času, je však už dávno vymazal z paměti těch, kteří o takové vzpomínky nestojí. Existují však ještě tací, kteří pamatují. Pro které je dřívější způsob života, jakousi posvátnou modlou, kterou se rozhodli bránit ze všech sil a pro kterou jsou ochotni, prolévat krev či položit život.

Rukávem si otřela nově rašící krůpěje z čela, aby alespoň na chvíli jasně viděla svého vyzyvatele. Pevně sevřela meč a uvolnila ramena. Uklidňovala zjitřený dech a snažila se zastavit nohy, které měly tendenci vyrazit příliš brzy. Střípky z výcviku zaklínačky Ciri...